The Death Of Reading
By Jeffery Deaver
I've got what I think is the very best job.
I have no commute; I can dress like a slob.
I get paid to make up thing--isn't that neat?
Just like at the White House and 10 Downing Street.
Only in my case there's no dereliction.
In fact, lying's expected when you're writing fiction.
So imagine my horror, imagine my fear
When I read in the press that the end was near.
But not Armageddon or crazed terrorists.
No, the death of reading was the article's gist.
Teachers and parents and critics all share it:
That like Monty Python's proverbial parrot
Reading is dead, deceased, pushing up daisies.
People are growing increasingly lazy,
lured by the siren of electronic toys
That fill up their lives with meaningless noise.
PlayStations, Facebook, big-screen TVs
And mobile phones smarter than I'll ever be.
We pray at the altar of our brand-new God,
Who's powerful and wise and whose name is iPod.
Now, if people are no longer going to read,
Then writers are something that nobody needs.
This made my heart tremble and made my hands shake
And I considered what other jobs I might take.
But looking for work to find something new,
I decided that I all I could possibly do
Involved making lattes and learning to say,
"Let me tell you about our specials today."
But before heading off to my overpriced shrink,
I decided it might be best to rethink
these terrible rumors that we've all heard
About the demise of the written word.
Now, if truly readers are dying off fast,
That suggests there were masses of them in the past,
But I can hardly imagine when that might have been.
Who had, after all, any time to read when
You were fighting off lions with your bare hands
And wandering nomadic across desert sands.
True, reading wasn't past everyone's reach,
But stone tablets weren't popular reads at the beach.
In ancient Rome, yes, people read more,
But not mass-market scrolls from their local drug store.
And Latin, oh, please . . . once your lessons were done
Your life span was over, and your neighbors were Huns.
In medieval times, there was always the hope
That you might learn to read—if you worked for the Pope,
Or you were a royal or other elite,
Which left most of Europe up illiterate creek
Then Gutenberg invented movable letters,
Making access to books a little bit better.
Though another small problem existed, of course,
That the smallest of books cost more than your horse.
Victoria's queen; tuppence novels arrive.
And everywhere interest in reading thrives.
But despite what the doomsayers might be wishing,
The data show Dickens sold far less than Grisham.
Well, if the past hardly proves what the critics say,
Then how 'bout the state of reading today?
To find out if no one reads anymore
I went to--where else?—my local book store,
Which I couldn't help notice was jammed to the gills,
And virtually every shelf was filled
With books on more subjects than I knew existed
And dozens of posters on which were listed
Upcoming visits by writers galore,
Who'd read to their fans right there in the store:
Lit'rature, poems, true crimes about killers
And self-help and travel, and—oh, yeah—thrillers.
And if crowded stores turn you into a grouch,
You don't even need to get off your couch.
Click on Amazon's site and browse online
For ten million titles, all day long, any time.
A few years ago when I was downtown,
Doing some shopping, just strolling around
I nearly died in a massive stampede
Of children, no less, in desperate need
To purchase their latest heart's desire,
No batteries required, no software, no wires,
A book's what they sought and they'd waiting all day.
Who's this Harry Potter guy, anyway?
We love reading so much that the books we now see
Are changing from what they used to be.
Originally written in clay and on leaves,
Books are now "printed" on digital screens.
Why, I got on an airplane the other day
And I heard this announcement on the PA:
"Welcome aboard, we'll soon be underway.
Please put telephones, e-books and Kindles away."
So forgive me, the ghosts of Lake Windermere,
And all other poets that we hold so dear,
Not to mention the late and the great Dr. Suess,
For my rhyming transgressions and rhythmic abuse,
But I simply couldn't sit back and ignore
This lie that nobody reads anymore.
And I'll share some more proof that there's nothing to fear:
Why, just look around at our gathering here.
We've traveled for thousands and thousands of miles
from the Mideast, from Europe, the Pacific Rim isles.
We've managed to get here, whatever it took.
For something immortal . . . our passion for books.
|
Smrt četby
Jeffery Deaver
Myslím, že mám tu nejlepší práci ze všech.
Nemusím nikam dojíždět; můžu se oblékat jako vandrák.
Platí mě za to, že něco vymýšlím - není to krásné?
Úplně jako v Bílém domě a na Downing street 10.
Ale já nemohu zradit vaši důvěru.
Popravdě, lež se očekává, když píšete fikci.
A teď si představte můj horor, představte si můj strach
když se dočtu v tisku, že konec je blízko.
Ale žádný Armageddon a a šílení teroristé.
Ne, smrt četby, byl titulek článku.
Učitelé, rodiče i kritici si všichni myslí:
Že tak jako pověstná imitace Monty Pythonů,
četba je mrtvá, zesnula, čichá ke kytkám zespodu..
Lidé jsou stále více a více líní,
vábení sirénami elektronických hraček,
které plní jejich životy nesmyslným zvukem.
Playstationy, Facebook, velkoplošné televize
a mobily chytřejší, než já kdy budu.
Modlíme se u oltáře našeho nového Boha,
jenž je tak mocný, chytrý a jehož jméno je iPod.
Teď, když lidé už nebudou číst,
tak spisovatelé jsou někdo, kdo už není potřeba.
To způsobilo mého srdce bušení a mých rukou třas
a já zvažoval, jakou práci budu dělat zas.
Ale když jsem se díval po něčem novém,
zjistil jsem, že to jediné, co bych mohl dělat,
obsahovalo přípravu Latte a učení se jak říci:
"Dovolte mi, abych vám nabídnul dnešní specialitu."
Ale dříve než vyrazím ke svému předraženému cvokaři,
rozhodl jsem se, že nejlepší bude ještě přehodnotit
všechny tyto příšerné drby, které jsem slyšel
o konci psaného slova.
To, že praví čtenáři rychle vymírají
naznačuje, že v minulosti jich byla spousta.
Ale jen stěží si dokážu představit, kdy to mohlo být.
Kdo měl, koneckonců, nějaký čas číst, když
jste bojovali se lvy holýma rukama
a putovali jako nomádi písečnými pouštěmi.
Pravda, četba nebyla jen tak v dosahu,
a kamenné tabulky nebyly populární četbou na pláž.
V starém Římě, ano lidé četli více,
ale rozhodně to nebyly masově vyráběné pergameny z místního obchodu.
A Latina, prosím vás… Než jste se ji naučili,
vrchol života byl za vámi a vaši sousedi byli Hunové.
Ve středověku byla vždy naděje,
že byste se mohli naučit číst - pokud jste pracovali pro papeže,
nebo jste byli šlechta či jiná elita,
která nechala zbytek Evropy jako zemi negramotných.
Pak Gutenberg vynalezl pohyblivá písmenka
a tím o trochu zlepšil přístup ke knihám.
Malý problém však stále existoval
- nejmenší kniha stála více než váš kůň.
Královna Viktorie: dvoupencové romány přichází
a všichni se vrhají na četbu románů.
Ale oproti tomu, co by si ti, kdo vyhrožují koncem, mohli přát,
podle čísel Dickens prodal mnohem méně knih než Grisham.
No, když minulost těžko dokazuje, co kritici říkají,
jak je na tom tedy četba dnes?
Abych zjistil, jestli opravdu nikdy už nečte,
vydal jsem se - kam jinam? Do místního knihkupectví.
A nemohl jsem si nevšimnout, že bylo plné až po strop
a téměř každá police byla plná
knih na více témat, než bych si dokázal představit
a spousta plakátů, na kterých byla vypsána
spousta nadcházející návštěv spisovatelů,
kteří budou číst svým fanouškům přímo tady v obchodě:
próza i básně, detektivky o vrazích,
sebevzdělávání, cestování a -áno- thrillery.
A pokud vám vadí obchody plné lidí,
nemusíte se ani zvednout z gauče.
Kliknete na Amazon.com, online
a zde je 10 miliónů titulů, celý den, kdykoliv.
Před pár lety jsem byl v centru,
nakupoval, prostě se flákal
a málem jsem byl ušlapán masivním davem
dětí, které zoufale chtěly
koupit si nejnovější touhu svého srdce,
která nepotřebuje baterie, software ani dráty.
Toužily po knize a čekaly na ni celý den.
Kdo je vůbec ten Harry Potter?
Milujeme čtení tak moc, že současné knihy
se mění a už nejsou, co bývaly.
Původně psány v hlíně a na listech,
teď jsou knihy "tisknuty" na digitálních obrazovkách.
Proč? Nedávno jsem nastoupil do letadla
a slyšel jsem z rozhlasu toto hlášení:
"Vítejte na palubě, brzy startujeme,
prosím vypněte své telefony a čtečky elektronických knih."
Tak mi prosím odpusťte duchové Lake Windermere,
a ostatní básnici, kterých si tak vážíme,
nemluvě o zesnulém a skvělém Dr. Suessovi,
za mé rýmové prohřešky a rytmické chyby,
ale prostě jsem nemohl jen sedět a ignorovat
tu lež, že už nikdo nečte.
A podělím se s vámi o další důkaz, že není čeho se bát:
Stačí se podívat na to, kolik nás tu je.
Cestovali jsme tisíce a tisíce mil
z Blízkého Východu, Evropy a Pacifiku:
Jsme prostě tady, ať už to stálo cokoliv.
Kvůli něčemu nesmrtelnému… Naši vášni pro knihy. |
