Muž seděl na předním sedadle své bílé dodávky, ve které panovalo horko, protože klimatizace byla vypnutá. Nechtěl stát se zapnutým motorem a poutat na sebe pozornost. Parkující vozidlo je v pořádku. Parkující vozidlo se zapnutým motorem exponenciálně zvyšuje podezření.
Po jedné tváři mu stékal pot. On si ho však sotva všiml. Přitiskl si sluchátko ještě těsněji na ucho. Pořád nic. Zvýšil hlasitost. Ozvalo se zašumění, jedno nebo dvě cinknutí, prasknutí.
Přemýšlel o slovech, která během dneška odeslal e-mailem: Neuposlechnete-li mě ani tentokrát, následky budou daleko, daleko větší než v případě oněch drobných incidentů ze včerejška a předvčerejška a ztráty na životech daleko vyšší.
Ano i ne.
Naklonil hlavu a chvíli poslouchal další slova proudící do mikrofonu ukrytého v generátoru, který včera nastražil ve škole v čínské čtvrti. Generátor v podstatě představoval trojského koně, kterého ohledávací jednotka tak úslužně dovezla přímo do domu Lincolna Rhyma. Díky tomu měl muž již nyní docela dobrý přehled o složení a poloze jednotlivých Rhymových pomocníků. Detektiv Lon Sellitto z newyorské policie a Tucker McDaniel, zástupce zvláštního agenta FBI, byli momentálně pryč – odjeli na městský magistrát, kde hodlali koordinovat obranu společenského centra.
Amélie Sachsová s Ronem Pulaským zase uháněli do centra samotného, aby se v něm pokusili vypnout elektřinu.
Ztráta času, pomyslel si muž.
A vzápětí ztuhnul, poněvadž uslyšel hlas Lincolna Rhyma.
„Poslyš, Mele, potřebuju, abys odvezl ten kabel do laboratoře v Queensu.“
„Ten…“
„Ten kabel!“
„Který?“
„Kolik je tam sakra kabelů?“
„Asi čtyři.“
„No, tak já myslím ten, který Sachsová s Pulaským našli v té škole v čínské čtvrti. Chci, aby vyškrábli stopové důkazy z mezery mezi izolací a drátem samotným a projeli je jejich elektronovým mikroskopem.“
Následovalo šustění igelitu a papíru. A o chvíli později kroky. „Vrátím se za čtyřicet minut, možná za hodinu.“
„Mně je jedno, kdy se vrátíš. Podstatné pro mě je, kdy mi zavoláš výsledky.“
Další kroky a žuchnutí.
Mikrofon byl velmi citlivý.
Bouchnutí dveří. Ticho. Ťukot kláves počítače a nic jiného.
A pak Rhymův křik: „Zatracená práce, Thome…! Thome!“
„Co je, Lincolne? Je ti…“
„Je už Mel pryč?“
„Vydrž.“
O chvíli později druhý muž zavolal: „Ano, jeho auto zrovna odjelo. Chceš, abych mu zavolal?“
„Ne, neobtěžuj se. Potřebuju kus kabelu. Chci zjistit, jestli dokážu napodobit něco, co udělal Randall… Dlouhý kus kabelu. Máme tu něco takového?“
„Může to být prodlužovací šňůra?“
„Ne, něco delšího. Sedm, deset metrů.“
„K čemu by mi tu byl tak dlouhý kabel?“
„Jen jsem si říkal, že tu třeba nějaký budeš mít. No nic, tak běž nějaký sehnat. Hned.“
„A kde mám jako sehnat kabel?“
„V prodejně kabelů, do prdele. Co já vím? Asi v železářství. Jedno je na Broadwayi, ne? Kdysi tam bývalo.“
„Je tam pořád. Takže ho potřebuješ deset metrů?“
„To by mělo stačit… Co je?“
„Já jen, že nevypadáš dobře, Lincolne. Nevím nevím, jestli bych měl od tebe odcházet.“
„Ano, měl bys. Měl bys dělat, oč tě žádám. Čím dřív odejdeš, tím dřív budeš zpátky a budeš mi moct dělat kvočnu do roztrhání těla. Ale teď už běž!“
Chvíli se žádný zvuk neozýval.
„No dobrá. Ale nejdřív ti zkontroluju krevní tlak.“
Další pauza.
„Tak dělej.“
Následovaly tlumené zvuky, slabé zasyčení, trhavý zvuk suchého zipu. „Není to tak zlé. Ale chci mít jistotu, že se ti zase nezvedne… Jak se cítíš?“
„Jsem jenom unavený.“
„Za půl hodiny jsem zpátky.“
Na podlaze se ozvaly tlumené kroky. Dveře se ještě jednou otevřely a opět zavřely.
Muž ještě chvíli poslouchal a pak vstal. Oblékl si kombinézu opraváře kabelové televize. Vložil do brašny na nářadí pistoli Colt M1911 a přehodil si brašnu přes rameno.
Podíval se přes čelní sklo před sebe a pak do zpětných zrcátek, a když se ujistil, že ulička je prázdná, vystoupil z vozu. Znovu si ověřil, že nikde nejsou bezpečnostní kamery, a zamířil k zadním dveřím domu Lincolna Rhyma. Během tří minut vyřadil z činnosti alarm, otevřel paklíčem zámek a vklouzl do sklepa.
Tam našel elektrickou rozvodnou skříň a v tichosti se pustil do práce – i tentokrát napojil jedno ze svých dálkově ovládaných spínacích ústrojí na kabelové vedení projektované na 400 ampérů, což byl dvojnásobek hodnoty většiny ostatních domů v okolí.
Tato okolnost byla zajímavá, ale samozřejmě nikterak významná, protože muž věděl, že okamžitou smrt dokáže způsobit i drobný zlomek uvedené hodnoty.
Jedna desetina jednoho ampéru…
Nikoliv pták na drátě, nýbrž nad drátem.
Charlie Sommers se houpal ve vzduchu na nejnižším podzemním podlaží Manhattanského společenského centra. Visel na improvizované smyčce nacházející se přesně šedesát centimetrů od červeně izolovaného kabelu nesoucího napětí 138 000 voltů.
Kdyby zde místo elektřiny protékala voda, pak by se tlak v kabelu před ním zhruba rovnal hydrostatickému tlaku na mořském dně – miliony kilogramů na centimetr čtvereční, které čekají na sebemenší příležitost rozdrtit ponorku v placatý a zkrvavený kovový plát.
Hlavní vedení zavěšené na izolovaných skleněných podpěrách se nacházelo tři metry nad zemí a vedlo ze zdi přes celé podzemí k vlastní rozvodně společenského centra, která byla situována na protějším konci potemnělého prostoru.
Protože se Sommers nemohl dotýkat holého drátu a současně čehokoliv spojeného se zemí, vyrobil si improvizovanou smyčku z požární hadice, kterou na dvou připevnil k můstku vedoucímu nad kabelem. Poté se namáhavě spustil dolů a vsoukal se do oka smyčky. Přitom jen vroucně doufal, že jsou požární hadice vyrobené výlučně z gumy a plátna; kdyby byla hadice z nějakého důvodu zesílená kovovými drátky, stal by se za pár minut hlavním protagonistou jednofázového zemního zkratu a kompletně by se vypařil.
Kolem krku měl kus kabelu o světlosti 1/0, který si vypůjčil ze stánku vedle expozice Algonquin Consolidated. Nyní vytáhl švýcarský nůž a pomalu začal z kabelu odkrajovat tmavě červenou izolaci. Jakmile skončí, odstraní podobným způsobem izolaci z vysokonapěťového vedení a odhalí hliníkové prameny. A pak nechráněnýma rukama oba kabely propojí.
Načež se stane jedna ze dvou věcí.
Buďto nic.
Anebo zemní zkrat… a pára.
V prvním případě pak Sommers opatrně natáhne druhý konec svého kabelu a dotkne se jím nedalekého zpětného zdroje – například některého železného nosníku spojeného se základy společenského centra. Výsledkem by byl spektakulární „kraťas“, který by spolehlivě vyhodil jističe v generátorovně centra.
A pokud šlo o něj…, inu, Charlie Sommers samotný by sice uzemněný nebyl, ale takto vysoké napětí by vytvořilo obrovský obloukový výboj, který by ho snadno mohl upálit.
Sommers věděl, že Randall a Andi Jessenovi už na žádné lhůty neberou ohled a mohli by svou větev připojit v kterémkoliv okamžiku, a tak pracoval rychle a horečně z kabelu odkrajoval krvavě rudou izolaci. Zkroucené kusy dielektrika dopadaly na podlahu pod ním a Sommers se nedokázal ubránit myšlence, že jsou jako okvětní lístky, které opadají z usychajících růží v krematoriu nedlouho poté, co se smuteční hosté vrátili domů. |
